Primárním účelem bioplynových stanic, kterých najdeme po celé České republice přes 500, je výroba bioplynu – alternativního lokálního energetického zdroje. Rozpadem organické hmoty bez přístupu kyslíku vzniká směs plynů, která kromě metanu a oxidu uhličitého obsahuje i malé množství dusíku, kyslíku či vodíku. Jen málokdo ale ví, že i vedlejší produkty bioplynových stanic lze efektivně využívat, a přispívat tak k udržitelnosti hned ve dvou důležitých hospodářských sektorech: energetice a zemědělství.
Při rozkladu organických zbytků se tvoří kromě bioplynu takzvaný digestát. Asi 20 % jeho objemu tvoří pevná složka (separát), zbylých 80 % složka tekutá neboli fugát. Ten lze v bioplynových stanicích znovu zpracovat nebo jej aplikovat na polích jako náhražku tradičního minerálního hnojiva. Separát obohacuje půdu organickým materiálem – laicky si ho lze představit jako alternativu kompostu či hnojiv vzniklých chovem zvířat. Při užití „odpadových“ materiálů z výroby bioplynu nedochází k emisím skleníkových plynů, které jsou vedlejším produktem výroby dusíkatých hnojiv. Snižuje se také zamoření vodních toků a podzemní vody sloučeninami s obsahem dusíku.
Digestát z bioplynových stanic je skutečně bohatým zdrojem živin, obsahuje totiž ideální množství fosforu, draslíku a dalších látek nezbytných pro zdravý růst rostlin. Jeho aplikace v půdě přispívá k vyšší vlhkosti a nižší erozi. Rostliny tak lépe zvládají dlouhotrvající sucha, která naši krajinu postihují čím dál tím častěji. Provedené studie přímo v Česku dospěly k tomu, že využití digestátu z výroby bioplynu má při optimálním dávkování výrazně pozitivní vliv na výnosnost zemědělských polí. Snižuje závislost na syntetických hnojivech, přispívá k nižším emisím skleníkových plynů a ochraně životního prostředí pro další generace.
FOTO: CZ Biom
