Míra opětovného využití materiálů, které se používají při stavbě větrných a solárních elektráren, roste raketovým tempem. Je to totiž jednak šetrné k přírodě a životnímu prostředí, jednak ekonomicky výhodné pro ty, kteří se výstavbou a provozem obnovitelných zdrojů zabývají. Svou nezastupitelnou roli hraje také Evropská unie a její vzrůstající tlak na to, aby byla environmentální stopa větrníků či solárů skutečně naprosto minimální.
To, do jaké míry a jak přesně by se měly recyklovat třeba fotovoltaické moduly solárních elektráren po konci jejich životnosti, je podrobně stanoveno celoevropskou směrnicí WEEE. Platí už přes deset let a všichni výrobci a provozovatelé jsou samozřejmě povinní se jí řídit. Minimálním cílem je znovuvyužití alespoň 85 % hmotnosti panelu. To je daleko větší úspěšnost než ta, se kterou se vrací do oběhu na recyklaci mnohem méně náročné materiály, třeba plasty, sklo a papír z domácností.
Není proto pravdou, že by fotovoltaické, nebo případně i větrné elektrárny, tvořily jakousi „odpadovou bombu“ a zbytečnou zátěž pro životní prostředí, se kterou bychom si neuměli efektivně poradit.
Z čeho se skládá solární panel?
Zajímá vás, z jakých materiálů sestává typický fotovoltaický modul? Asi 70 až 75 % hmotnosti tvoří sklo, přibližně 8 až 10 % hliníkový rám. V obou případech jde o snadno recyklovatelné materiály, a to i opakovaně. Recyklace hliníku je navíc energeticky až o 95 % úspornější než jeho prvotní výroba! To znamená, že o ni mají všichni obrovský zájem.
Zbytek panelu tvoří v různém poměru křemík, měď, stříbro a také plasty. V současnosti již máme pokročilé technologie pro jejich separaci (oddělení), takže je jsme schopni znovu využít. Výrobci nových modulů už navíc předem počítají s tím, že se jednou budou muset povinně recyklovat. A proto jejich design uzpůsobují tomu, aby to bylo co nejjednodušší.
A jak je to s větrníky?
U větrných elektráren tvoří cca 90 % hmotnosti betonové základy a ocelové části. Tedy opět materiály, které mají dlouhodobě zavedené recyklační postupy a umíme je snadno a efektivně využít. Beton na dalších stavbách, ocelové armování v hutním průmyslu.
Strojovna a kabely jsou vyrobené z oceli, mědi, hliníku a elektronických součástek, což jsou vše vysoce hodnotné suroviny, o které je v rámci recyklačních řetězců zájem.
Výzvu pro nás v současnosti představují jen lopatky rotoru, což jsou první jednotky procent hmotnosti elektrárny. Umíme je recyklovat mechanicky (používají se pak třeba v asfaltu či v betonu), chemicky (což umožňuje opětovné využití vláken) nebo energeticky (například v cementárnách). Současné studie uvádějí, že právě mechanická recyklace lopatek může být tou vůbec nejefektivnější. Šetří primární suroviny a po „svojí“ větrné elektrárně se po konci životnosti můžete třeba projet autem, až se stane součástí nové silnice. Mezi naprosto fantastické projekty, tzv. up-cycling, patří i výroba městského mobiliáře, tedy třeba laviček a přístřešků, přímo z recyklovaných dílů větrných elektráren.
Porovnání, které naplno ukazuje realitu
Současné odhady počítají s tím, že do roku 2050 vznikne na celém světě asi 43 milionů tun odpadu z lopatek větrných elektráren. Může to znít jako hodně, ale jen do okamžiku, než vám řekneme, že uhelné elektrárny za stejné období vyprodukují tisícinásobně více odpadu. A co je nejhorší, v jejich případě jde o vysoce toxický popílek. Je tedy v zájmu každého z nás, bojovat proti tomu, abychom jej museli každý den dýchat.
Celkové množství vzniklého odpadu je taktéž zcela zanedbatelné v porovnání s ostatním stavebním odpadem, jak ukazují studie na konkrétních číslech. Třeba v roce 2018 se jen ve Spojených státech amerických vyprodukovalo 600 milionů tun konstrukčního odpadu. Za jediný rok, v jediné zemi! Celkem 14× více než materiálu z lopatek větrných elektráren celosvětově za zhruba tři dekády.
Jak funguje recyklační poplatek?
Stejně jako u spousty jiných elektrospotřebičů, i při pořízení fotovoltaického modulu si svým způsobem „předplácíte“ jeho recyklaci v nákupní ceně. Takzvaný recyklační poplatek je stanoven českým zákonem č. 185/2001 Sb. o odpadech. Další požadavky na úroveň recyklace určuje celoevropská směrnice WEEE účinná od roku 2014. V Česku je mimořádně široká síť zpětného odběru těchto zařízení a mnoho zkušených firem, které si s jejich recyklací hravě poradí.
FOTO: ChatGPT
