Co se ve Francii skutečně stalo
Rozhodnutí, na které se některé výklady odvolávají, vydal Tribunal judiciaire de Strasbourg 13. listopadu 2025 ve věci vedené pod RG n° 17/02943. Šlo o spor manželů M. s provozovateli větrného parku a vlastníky pozemků. Žalobci požadovali odškodnění kvůli hluku, vizuálním vlivům, zdravotním potížím a údajné ztrátě hodnoty domu. Soud částečně uznal takzvané abnormální sousedské rušení, ale jen pro období srpen 2009 až březen 2014, kdy podle posudků docházelo k překračování hlukových limitů. Po zavedení omezujících opatření, tedy „plánu brzdění“ turbín, měl hluk klesnout pod zákonné limity.
Soud tedy neřekl: větrné elektrárny jsou obecně nebezpečné. Neřekl ani: nové větrné elektrárny se nesmí stavět. Řekl: v tomto konkrétním případě existovalo po omezenou dobu nadměrné hlukové rušení, za které náleží odškodnění. Soud současně jasně odmítl možnost poškození sluchu žalující strany.
Co soud naopak odmítl
Soud odmítl přímou souvislost mezi provozem větrných elektráren a fyzickým poškozením sluchu žalobkyně, včetně tinnitu a nedoslýchavosti. Podle znaleckého posudku měly její sluchové potíže základ v dřívějším onemocnění. Soud uznal psychické a psychosomatické dopady, zejména stres, úzkost, poruchy spánku a kognitivní potíže, které spojil s dlouhodobým vnímáním slyšitelného hluku. Ovšem ty se vztahují k období v letech 2009–2014. Po úpravě provozních podmínek větrné farmy už nárok na kompenzaci soud neuznal.
Stejně tak soud nepřiznal odškodnění za údajné snížení tržní hodnoty domu. Žalobci požadovali 87 500 eur, ale nemovitost nebyla nabídnuta k prodeji a soud považoval tvrzenou majetkovou újmu za neprokázanou. Zamítl také tvrzení o vizuálním obtěžování, stroboskopických efektech a stínech. Upozornil mimo jiné, že neexistuje právní nárok na neměnný výhled a že rozvoj udržitelné energie je veřejným zájmem. Větrné elektrárny byly od domu vzdáleny 750 metrů, tedy nad francouzským zákonným minimem 500 metrů.
Jaké limity byly ve hře
Podle francouzského předpisu Arrêté du 26 août 2011 se u větrných elektráren sleduje mimo jiné navýšení hluku proti přirozenému pozadí. Pokud celkový okolní hluk přesahuje 35 dB(A), smí být navýšení nejvýše 5 dB(A) ve dne a 3 dB(A) v noci; zároveň jsou stanoveny maximální hladiny 70 dB(A) ve dne a 60 dB(A) v noci.
V posuzovaném sporu měly noční hodnoty emergence v minulosti dosahovat přibližně 4 až 11,5 dB(A), tedy nad nočním limitem 3 dB(A). Právě to bylo jádrem sporu. Nikoliv samotná existence větrného parku, ale dřívější překračování hlukových pravidel.
Francouzské právo také stanoví minimální odstup větrných elektráren od obytných staveb. Článek L515-44 Code de l’environnement uvádí, že povolení k provozu je podmíněno dodržením odstupu od obydlí a že tato vzdálenost je minimálně 500 metrů.
Proč z toho neplyne zákaz větrné energetiky
Kdyby Francie skutečně zakázala další rozvoj větrné energetiky, muselo by to být vidět v zákonech, vládní energetické strategii nebo v plošném správním rozhodnutí. Nic takového se nestalo. Naopak francouzská energetická politika s větrnou energií dál počítá.
Francouzská vláda ve své energetické roadmapě PPE 3 uvádí u pevninské větrné energetiky zachování současného tempa rozvoje zhruba +1,3 GW ročně a u offshore větru cíl dosáhnout 15 GW instalovaného výkonu v roce 2035. Evropská komise zároveň popisuje francouzský zákon o urychlení výroby obnovitelné energie z března 2023 jako nástroj ke zjednodušení povolování a vymezování akceleračních zón pro obnovitelné zdroje, včetně větrné energie.
Data provozovatele francouzské přenosové soustavy RTE ukazují, že na konci roku 2024 měla Francie 22,9 GW pevninského větru a 1,5 GW offshore větru. V roce 2024 přibylo 1,1 GW pevninských větrných elektráren a dokončené parky Fécamp a Saint-Brieuc posunuly offshore kapacitu na 1,5 GW. To není obraz země, která větrnou energetiku soudně zakázala.
Co si vzít z rozhodnutí francouzského soudu
Soud přiznal odškodnění za konkrétní, časově omezené hlukové rušení u konkrétního větrného parku. Současně odmítl část tvrzení žalobců, včetně prokázání fyzického poškození sluchu infrazvukem, znehodnocení nemovitosti a nepřiměřených vizuálních dopadů. Rozhodnutí neznamená plošný zákaz výstavby větrných elektráren ve Francii.
Seriózní debata má být o tom, jak projekty dobře umisťovat, měřit hluk, upravovat provoz v citlivých podmínkách a včas komunikovat s obcemi. Tvrzení, že „Francie zakázala větrnou energetiku“, je ale zkratka, která z konkrétního sousedského sporu vyrábí falešný celostátní zákaz.
FOTO: Pixabay
