Hlavním argumentem proti výstavbě solárních a větrných elektráren byla v uplynulých desetiletích hlavně vysoká pořizovací cena. Jenže náklady na pořízení technologií nezbytných k výstavbě obnovitelných zdrojů za posledních 15 let významným způsobem poklesly. Díky tomu má zájem o výstavbu větrných turbín a fotovoltaických panelů čím dál větší množství investorů a firem.
Tvrzení, že obnovitelné zdroje elektřinu pro koncové zákazníky naopak zdražují, není pravdivé a lze to jednoduše dokázat pomocí celosvětově respektovaných metrik.
Kdyby si to nespočítali, byli by sami proti sobě
Existuje všeobecně uznávaný ukazatel, který slouží pro porovnání ekonomické výhodnosti jednotlivých způsobů výroby energie. Jeho výhodou je, že v sobě zahrnuje veškeré náklady spojené s výstavbou a provozem elektrárny. To znamená, že spočítá náklady od prvního nápadu až po poslední odvezený šroubek po její likvidaci. Počítají se tedy výdaje na administrativu, výstavbu, palivo, obsluhu, údržbu i likvidaci a recyklaci. Ty se dělí množstvím vyrobené energie za celou dobu životnosti.
Tento ukazatel se v angličtině nazývá Levelized Costs of Electricity (často se používá zkratka LCOE), občas je poslední slovíčko nahrazováno slovem Energy, tak aby bylo možné spočítat i vyrobené teplo. Podstatné je, že současné moderní větrné a solární elektrárny z pohledu LCOE vycházejí významně výhodněji než ostatní technologie používané v Česku. Je to mimo jiné proto, že provoz moderních udržitelných zdrojů je bezobslužný a téměř bezúdržbový.
Praxe: Španělsko ukazuje, že to jde
Zatímco se velká část Evropy v roce 2026 stále potýká s vysokými účty za energii a geopolitickou nestabilitou, na Pyrenejském poloostrově se odehrává tichá, ale o to zásadnější revoluce. Jak upozorňuje expert na energetiku Jan Rosenow ve své analýze, Španělsko se oficiálně stalo jednou z nejzelenějších a energeticky nejvíce nezávislých ekonomik Evropské unie.
Před 25 lety pocházela asi třetina španělské elektřiny z uhlí; dnes je uhlí prakticky pryč. Plyn, který dříve pokrýval přes 30 % výroby, klesl zhruba na 19 %. Naopak větrná energie dodala v roce 2025 asi 20 % španělské výroby elektřiny a solární energie 22 %. V prvním čtvrtletí roku 2026 vítr a slunce dohromady dodaly 44 % výroby, zatímco fosilní zdroje jen 17 %. Díky tomuto mixu má Španělsko jedny z nejnižších velkoobchodních cen elektřiny v celé EU.
Ve Španělsku byl plyn v roce 2022 cenotvorným zdrojem asi v 55 % hodin, v roce 2024 už jen v 27 % hodin a v prvních čtyřech měsících roku 2026 pouze v 9 % hodin. To znamená, že španělské ceny elektřiny se stále více odpoutávají od cen plynu.
Česko nemá samozřejmě stejné podmínky jako Španělsko. Přesto právě scénář ČEPS ukazuje, že také v Česku můžeme při dobře nastaveném prostředí potenciál obnovitelných zdrojů využít.
Na Dukovany hned tak nebudou, potřebujeme vítr!
Obnovitelné zdroje jsou vždy součástí většího energetického mixu a nemohou stát úplně samostatně. V posledních letech však postupně rostou investice do akumulace energie. Neboli baterií, které dokáží přebytečnou energii uchovat k využití tehdy, když je nejvíce potřeba.
Z modelu organizace Fakta o klimatu, který se nazývá Cesty k čisté a levné elektřině v roce 2050, jednoznačně vyplývá, že v Česku bychom potřebovali především stavět další větrné elektrárny doplněné solárními panely. Toto doporučení je na 1. příčce, daleko výše než například výstavba dalších jaderných bloků. Ty totiž cenu elektřiny pro koncové zákazníky podle stejné kalkulace nakonec spíše zvýší.
Podpora co nejrychlejší výstavby dalších obnovitelných zdrojů je tak v zájmu každého, komu se v současnosti při pohledu na vyúčtování dodávek elektřiny tak trošku protočí panenky.
FOTO: ilustrace ChatGPT
