V souvislosti s nepříliš stabilní geopolitickou situací se již řadu let vedou náročné debaty o dalším směřování Evropské unie, a samozřejmě také Česka, v oblasti zajištění spotřeby plynu. Realita je taková, že na „tradiční“ dodávky zemního plynu z východu Evropy už se není možné spolehnout. A tak celá Česká republika hledá vhodné alternativy, jak poptávku po tomto nízkoemisním zdroji pokrýt. Jednou z aktuálně využívaných variant je dovoz zkapalněného zemního plynu prostřednictvím přímořských terminálů na jihu, západě a severu Evropy. Přepravní trasy, kterými k nám putuje LNG z terminálů po celém kontinentu, jsou mimořádně vytížené, a tedy drahé.
Málo se však mluví o tom, že výrobou biometanu máme šanci zajistit až pětinu spotřeby plynu udržitelně, lokálně a z vlastních zdrojů. Z dosavadních více než 500 bioplynových stanic jich čistý biometan, který lze dodávat přímo do distribuční sítě, zatím vyrábí jen zlomek. Analýza publikovaná v roce 2025 přitom kalkuluje s tím, že by při optimální transformaci zastarávajících starších bioplynových stanic na nové biometanové bylo možné pokrýt až 18 % české spotřeby plynu. A to rozhodně není zanedbatelné číslo. Je to ale výzva, kterou jsme dosud nezvládli správně uchopit, přestože část stávajících výroben bioplynu stojí nedaleko vysokotlakých plynovodů. Stanice, které leží do 500 metrů od potrubí, by mohly v budoucnu do soustavy přinášet až 115 milionů metrů krychlových biometanu.
Přes 400 bioplynových stanic patří do kategorie zemědělských nebo odpadních, u kterých je přeměna na moderní zdroje čistého plynu využitelného v domácnostech vůbec nejjednodušší. Česko má za cíl v roce 2030 vyrábět necelých 500 milionů kubíků biometanu ve zhruba stovce biometanových stanic. Pokud by se to podařilo, výsledkem bude, že produkce biometanu bude oproti současnosti přibližně dvacetinásobná.
