Jak se ze soláru stal jeden z nejlevnějších zdrojů elektřiny
Ještě před pár desetiletími byla fotovoltaika technologií hlavně pro družice, majáky nebo odlehlá místa, kam se nevyplatilo natahovat elektrické vedení. Dnes se solární panely instalují na rodinné domy, haly, školy a budují se fotovoltaické elektrárny. Nezměnilo se slunce. Změnila se cena technologie, která se vývojem stala doslova lidovou energetikou.
Na začátku byla drahá specialita
V 70. letech minulého století byla fotovoltaika stále velmi drahá. Americké ministerstvo energetiky popisuje, že vývoj levnějších článků tehdy srazil cenu zhruba ze 100 na 20 dolarů za watt. Pro českého čtenáře: při dnešním kurzu by to odpovídalo přibližně 2 085 Kč/W a následně 417 Kč/W. I tato nižší cena by dnes byla extrémně vysoká, ale tehdy šlo o zásadní průlom: solární články se začaly používat i mimo kosmický program, například pro navigační světla nebo další ostrovní aplikace.
Čím víc panelů, tím nižší cena
Skutečný cenový zlom nepřišel jedním vynálezem. Fotovoltaika zlevňovala postupně, podobně jako počítače, baterie nebo čipy. Čím více se vyráběla, tím lépe se výrobcům dařilo šetřit materiál, zrychlovat výrobu, zvyšovat účinnost panelů a omezovat zmetkovitost.
Tento efekt se označuje jako „učící křivka“. Fraunhofer ISE uvádí, že pokaždé, když se kumulovaná výroba fotovoltaických modulů zdvojnásobila, cena modulů klesla v průměru asi o 25,7 %. Jinými slovy: solár zlevňoval hlavně proto, že se z něj stal obří průmysl.
Největší zrychlení po roce 2010
Po roce 2010 se vývoj ještě zrychlil. Podle respektované Mezinárodní energetické agentury (IEA) přispěly úspory z rozsahu a inovace k tomu, že náklady solární fotovoltaiky klesly o více než 80 %. Výrobci stavěli stále větší továrny, automatizovali výrobu, zvyšovali účinnost článků a zlepšovali celý dodavatelský řetězec.
To mělo dva dopady. Pro zákazníky a investory panely výrazně zlevnily. Pro výrobce to ale znamená tvrdou konkurenci a tlak na marže. Solární průmysl se tak dostal do podobné situace jako spotřební elektronika: obrovské objemy výroby snižují cenu, ale zároveň nutí firmy neustále inovovat.
Desetkrát levnější
Nejlépe je pokles vidět na datech IRENA pro velké solární elektrárny. V roce 2010 činily globální průměrné celkové investiční náklady fotovoltaiky 5 283 USD/kW, tedy při dnešním kurzu asi 110 tisíc Kč/kW. V roce 2024 už to bylo 691 USD/kW, tedy zhruba 14,4 tisíce Kč/kW.
Podobně dramaticky klesla i cena samotné vyrobené elektřiny. IRENA uvádí, že globální průměrné náklady na elektřinu z velkých solárních elektráren klesly z 0,417 USD/kWh v roce 2010 na 0,043 USD/kWh v roce 2024. Přepočteno dnešním kurzem je to přibližně z 8,70 Kč/kWh na 0,90 Kč/kWh. To neznamená, že zákazník má automaticky elektřinu za devadesát haléřů: do koncové ceny vstupují sítě, daně, obchodní marže, řízení soustavy i místní podmínky. Ukazuje to ale, jak zásadně se změnila ekonomika samotné výroby elektřiny ze slunce.
Lidová energetika
Fotovoltaika je příkladem technologie, která se díky průmyslové výrobě dostala z okraje energetiky do jejího hlavního proudu. Neznamená to, že sama vyřeší všechny problémy. Solární výroba je logicky spojená s počasím a denní dobou, takže potřebuje chytré řízení spotřeby, sítě, akumulaci a další flexibilitu. Znamená to ale, že hlavní bariéra minulosti – příliš vysoká cena – se během jedné generace dramaticky snížila.
Příběh fotovoltaiky je proto jednoduchý: čím více se vyráběla, tím levnější byla. A čím levnější byla, tím více se jí instalovalo. Tento kruh se stal jedním z nejdůležitějších motorů proměny světové energetiky.
FOTO: Pixabay
