Na českém Facebooku se šíří tvrzení, že Norsko muselo odstranit 150 větrných turbín kvůli deformacím novorozených sobů. Žádné turbíny se neodstraňují a o deformovaných sobech neexistují žádná data. Skutečná kauza parků na poloostrově Fosen je spor o práva sámských pastevců, který skončil dohodou a odškodněním.
U Potštátu na Přerovsku spadla 20. srpna 2026 větrná elektrárna, šlo o stroj, který byl 31 let starý o výkonu 0,15 MW. Byl to už veterán mezi větrnými elektrárnami. Tento stroj byl delší dobu odstaven kvůli poruše ovládání lopatek. Škoda činila 200 tisíc korun, trosky byly odklizeny za pouhé čtyři dny a během incidentu se nikomu nic nestalo. Jde o vůbec první pád větrné elektrárny v historii České republiky. Celkově v Evropě, kde je možné zaznamenat více jak sto tisíc turbín, je možné úplný kolaps stožáru doložit v řádově ve dvou desítkách případů za posledních šestnáct let.
Lopatky běžné větrné elektrárny za dvacet let životnosti absolvují zdánlivě nekonečné miliony otáček oblohou. Mimořádně vysoká kvalita materiálů, ze kterých jsou vyrobeny, pravidelná údržba a péče provozovatelů a také aerodynamická efektivita přispívají k tomu, že emise drobných částic z lopatek do okolního přírodního prostředí jsou na naprosto zanedbatelné úrovni. Ta je mnohotisíckrát menší než u jiných standardně využívaných zdrojů elektrické energie.
Na sociálních sítích se znovu šíří tvrzení, že „Francie soudně zakázala další rozvoj větrné energetiky“. Zní to dramaticky, ale realita je výrazně prozaičtější: francouzský soud nevyhlásil zákaz nových větrných elektráren, nezměnil energetickou politiku státu a nezastavil povolování větrných projektů. Rozhodoval konkrétní občanskoprávní spor obyvatel žijících u konkrétního větrného parku.
Nevýhodou klasických elektráren je to, že ke svému provozu potřebují palivo. Problém je to zejména u fosilních zdrojů, které rozhodně nejsou nekonečné. Taková elektrárna každý den spálí neuvěřitelné množství uhlí či plynu, což se samozřejmě promítá do ceny pro zákazníky. Málo při tom pamatujeme na to, že nejlepším lékem je stavět elektrárny, které žádné palivo nepotřebují. Zdrojem energie je u nich totiž sama příroda.
Na českém Facebooku se šíří tvrzení, že Norsko muselo odstranit 150 větrných turbín kvůli deformacím novorozených sobů. Žádné turbíny se neodstraňují a o deformovaných sobech neexistují žádná data. Skutečná kauza parků na poloostrově Fosen je spor o práva sámských pastevců, který skončil dohodou a odškodněním.
U Potštátu na Přerovsku spadla 20. srpna 2026 větrná elektrárna, šlo o stroj, který byl 31 let starý o výkonu 0,15 MW. Byl to už veterán mezi větrnými elektrárnami. Tento stroj byl delší dobu odstaven kvůli poruše ovládání lopatek. Škoda činila 200 tisíc korun, trosky byly odklizeny za pouhé čtyři dny a během incidentu se nikomu nic nestalo. Jde o vůbec první pád větrné elektrárny v historii České republiky. Celkově v Evropě, kde je možné zaznamenat více jak sto tisíc turbín, je možné úplný kolaps stožáru doložit v řádově ve dvou desítkách případů za posledních šestnáct let.
Lopatky běžné větrné elektrárny za dvacet let životnosti absolvují zdánlivě nekonečné miliony otáček oblohou. Mimořádně vysoká kvalita materiálů, ze kterých jsou vyrobeny, pravidelná údržba a péče provozovatelů a také aerodynamická efektivita přispívají k tomu, že emise drobných částic z lopatek do okolního přírodního prostředí jsou na naprosto zanedbatelné úrovni. Ta je mnohotisíckrát menší než u jiných standardně využívaných zdrojů elektrické energie.
Na sociálních sítích se znovu šíří tvrzení, že „Francie soudně zakázala další rozvoj větrné energetiky“. Zní to dramaticky, ale realita je výrazně prozaičtější: francouzský soud nevyhlásil zákaz nových větrných elektráren, nezměnil energetickou politiku státu a nezastavil povolování větrných projektů. Rozhodoval konkrétní občanskoprávní spor obyvatel žijících u konkrétního větrného parku.
Nevýhodou klasických elektráren je to, že ke svému provozu potřebují palivo. Problém je to zejména u fosilních zdrojů, které rozhodně nejsou nekonečné. Taková elektrárna každý den spálí neuvěřitelné množství uhlí či plynu, což se samozřejmě promítá do ceny pro zákazníky. Málo při tom pamatujeme na to, že nejlepším lékem je stavět elektrárny, které žádné palivo nepotřebují. Zdrojem energie je u nich totiž sama příroda.
Kolem obnovitelných zdrojů koluje mnoho mýtů a obav. V tomto webináři proto odborníci nabízejí jasný a srozumitelný pohled na větrné a solární elektrárny, jejich vliv na krajinu, podnebí, české obce i životní prostředí. Diskuse se věnuje také otázkám hluku, dopadů na ptáky, netopýry a hmyz, vysušování půdy, tepelných ostrovů nebo tvrzení, že větrné turbíny ovlivňují počasí. Vystoupili: Martin Ander ze Svazu moderní energetiky Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy Michal Žák, meteorolog z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.
Nizozemská větrná farma De Rietvelden v ’s-Hertogenbosch ukazuje, jak může jeden projekt propojit průmyslového odběratele, místní podniky i komunitní energetiku. Farma byla oficiálně otevřena 15. října 2021 a tvoří ji čtyři větrné turbíny Nordex N117/3600 umístěné v průmyslové zóně De Rietvelden a jejím okolí. Jejich očekávaná roční výroba dosahuje přibližně 38 600 MWh elektřiny.
Francouzský projekt Andilly-les-Marais v departementu Charente-Maritime ukazuje, že větrná energetika nemusí být jen střet developera s obcí. Tady byl impuls opačný: obec se rozhodla, že nechce čekat, až o využití místního větrného potenciálu rozhodne někdo za ni. Už v roce 2017 zastupitelstvo jednomyslně podpořilo záměr větrného parku u silnice RD 137 a starosta Sylvain Fagot vyhlásil výzvu pro developery. Přihlásilo se několik zájemců a v březnu 2018 byla vybrána společnost Valorem. Ne jako osamělý investor, ale jako partner pro spoluvývoj s obcí a občany.
Rakouský Munderfing v Horním Rakousku ukazuje, že větrná energetika nemusí být projektem „někoho zvenčí“. Místní větrný park dnes tvoří šest větrných elektráren o celkovém výkonu téměř 19 MW. Prvních pět turbín bylo uvedeno do provozu v roce 2014, šestá přibyla v roce 2022. Podle obce jde o první větrný park v Rakousku, který je většinově ve vlastnictví samosprávy, a právě to z něj dělá silný příklad dobré praxe.
